Každému z nás se v životě může přihodit cokoliv.
Jen je na nás, jak se k tomu postavíme.
Já si vypůjčil známou postavu zedníka Lorence z filmu "Na samotě u lesa" a malého Adama na koni ze snímku "Už zase skáču přes kaluže".
Na základní škole se nás ptali, kromě jiného, čím bychom chtěli být, jaké zaměstnání bychom chtěli vykonávat. Já neměl naprosto žádnou představu, protože být malířem, bylo sice mé tajné přání, ale zdálo se to také naprosto nereálné, něco jako napsat do dotazníku, že bych chtěl být třeba kosmonautem. Takže mě napadlo napsat do dotazníku poštovní doručovatel a to jen proto, že k nám občas chodíval postarší pošťák, který předal mé matce dopis. Potom si dali v kuchyni kávičku, cigaretku a tlachali půl hodiny. Ve mně to budilo dojem, že ten pán v uniformě jednou za čas někam dojde, předá psaní, pokouří, pokecá a jde si po kafíčku někam odpočinout, než zase půjde otravovat někam jinam.