Dvojitá spirála

Takto pojatý obraz připomíná dětskou tvorbu s lehce hororovými prvky. Možná to je způsobeno tím, že k ranní snídani si pouštím zásadně české pohádky a to jak hrané, tak i animované. Před lety pro mne neexistovala snídaně bez ranního zpravodajství.

Nekoukám již na ty splašky, ať se tváří sebevíc důležitě a nepostradatelně. Beze mne se obejdou a já bez těch katastrof a neustále se valících pohrom také.

Dnes již klasické pohádky z mého dětství znám povětšinou nazpaměť. Těch studiových je nepoměrně asi více a pochopitelně je všechny ještě neznám. Nebo si je třeba už nepamatuji. Kulisy bývaly někdy docela takové svérázné, ale herci vždy odvedli poctivou práci. Jistě, mám své favority, takže občas sázím na jistotu a vůbec nevadí, že toho vodníka vidím po sto čtyřicáté deváté a těším se jako malý kluk, až pronese určitou hlášku. Zrovínka třebas dnes Mach a Šebestová bojovali se zákeřnými bacili v krku svého spolužáka Kropáčka Josefa. No a po té, co se Kropáček napil čaje s citrónem, sklouzli i s psem Jonatánem do žaludku. Jak je možné, že tam bylo světlo, ptám se udiveně ve svých čtyři a padesáti.