Projekční plátno

Pracovní blůza Gustava Klimta měla podle dochovaných svědectví prý modrou barvu. Já na jeho pracovní oděv použil terakotový odstín, protože se mně více hodil barevně do celkové kompozice.

Sigmund Freud měl doufám tmavý oblek, protože se mi nepodařilo dohledat informaci o barvě jeho šatů. Oba pánové se narodili v Rakouském císařství a to v devatenáctém století. Tady jejich společné rysy asi končí. Právě ten rozdílný pohled na svět, naprosto odlišné vnímání života, mně přišlo zajímavé dát vedle sebe na obraz.

V Rakousku jsem měl několikrát samostatnou výstavu. Vždycky se mi tam moc líbí, ale někdy si vzpomenu na místního zvědavého pána, kterého zajímalo, proč nosím dlouhé vlasy. Dobré odpovědi na podivné otázky mě napadají až potom, když odezní prvotní zaskočení z nečekané dotazy. Nikdy nebudu mít asi dost odvahy zeptat se vystavujícího výtvarníka, proč má například na hlavě přehazovačku, anebo proč si ta paní umělkyně alespoň před výstavou neoholí ten nezapudrovatelný knírek, za který by se nemusel stydět ani Gustav Frištenský.